Každý máme jiný vkus a líbí se nám jiné růže. Já nemám nic proti blednoucím růžím. Někdy je to hezké, když blednou pomalu, tón v tónu, třeba Manuel Canovas, GdF nebo Bordure Abricot. Ale už méně se mně líbí, když třeba růže, která je uváděna jako meruńková, je taková jen den nebo dva a následující týden je bílá. Taková je u mě Schóne vom See. A to je ten lepší případ, protože bílé okvětní plátky jsou alespoň hezké, tuhé. A vůbec se mně nelíbí ten horší případ, třeba Bentheimer Gold, kdy druhý den blednoucí plátky jsou ošklivé, špatně opadávají a jsou na stonku i deset dní. Na rosebook-u jsem se dočetl, že někdo měl s touto růží totožnou zkušenost a ptal se, jestli je naděje, že se to zlepší. Odpovídali mu, že asi ne. A tak jsem růži s ADR a oceňovanou v soutěžích, jako jedinou (až na záměny), hned vykopal a nahradil ji růží Easy Going, která je opravdu dlouho žlutá a téměř nebledne.
Ale i silně blednoucí růže se mně líbí, pokud základní barva vydrží, třeba Firest Cape, abych tady Kordesky jen nehaněl.
Schóne vom See
Bentheimer Gold
Omlouvám se, tyto fotky nejsou opravdu hezké.