jdu knoflíčkovat.
už jsem se několikráte svěřovala se svým postižením ohledně bílých knoflíčků. Mám jich poměrně hodně ( a už jsem si je zakázala ) - podobné květem, třeba rozdílný habitus.
Nejvíc vždycky slintám nad tím, když jsou dokonale vysoustružené (

), odkvetlé opadávají a nezůstávájí zahnědlé na keříku ( toleruji i oklepáním ).. a jako přidanou hodnotu vnímám pokud stářím zrůžoví či mají na sobě růžové tečičky.
dneska dvě
Jeanne Drivon - polyantka vyšlechtěná Josephem Schwartzem (Francie, 1883) dorůstá u mne cca 40 cm. Zřejmě chce čas, mám ji druhým rokem a přirůstá ( větví ) nepříliš velkou rychlostí.
Poskytuji jí čas - má malá poupátka kt. mají tvar těch biedermeierovských sukýnek. Před otevřením se jim zbarví okraje. Kvítek se rozvine v bílé, ale velmi rychle jde do této barvy.
Příliš nemusí déšť, nejsou pak hezká poupata. Na rozvití květu nemá vliv, na otevřené květy také ne.