Marijko, přesto bych neměnila. Je to údolní niva , tudíž téměř bezvětří po celý rok a ty kouzelný rána...Kol dokola lesy a zpěv ptáčků zpěváčků. Klid a ta přírodní rovnováha... Tady nabírám sil a energii. A potom, když má někdo zelený prsty od mala, ale to zrovna tady nemusím vyprávět, tady jsme všichni stejně postižení. A že nás je!
Nejhorší je po povodních opad vody, to by jeden brečel... Ale pádž víme, že nám to stejně nepomůže, rozebereme chatku na prkýnka , omyjeme savem, složíme, opravíme opravitelné, no aspoň se nenudíme, (to je samozřejmě nadsázka).