Nejen růže jsou krásné

Vydriku,tak to mi je moc líto.To jsou pro mě dvě pohromy v jednom,bez zahrady a navíc ve velkoměstě.

Ja mam z toho strasnou depresi, nebyt toho, ze mam rocni holku, tak si asi sahnu na zivot, rozpaleny chodniky v lete, davy pitomych lidi, nablyskane obchody jen pro cizince, nanavidim mesta, miluju kulturu, to ano, ale nechci tam zit a prijdu o sbirku ruzi, skalu, leta budovanou, zahon jahod, vlastni rajcatra s chuti rajcat, proste muj zivot

Vydriku, úplně tě chápu a je mi to moc líto, ale ani Praha není taková poušť, jak to popisuješ. Bydlela jsem tam, má i svoje světlé stránky. Mezi ty zajímavé v dnešní době patří různé projekty. Na jeden dávám odkaz skrzevá pana Cuketku: www.cuketka.cz/?p=9356 (velmi dobré informace jsou i potom v diskusi). A když se třeba právě po webu pana Cuketky rozhlédneš, zjistíš, že Praha nabízí i možnosti, které Pražanům my přespolní můžeme jenom závidět. Poslední takovou akcí pro mě bylo například darování kvásku na pečení domácího kváskového chleba (www.cuketka.cz/?p=11261). Držím palce.

Vydriku zkus to vzit z te lepsi stranky. Budes mit kousek do botanicky, doPruhonic, spousta parku a zahrad je dnes nadherna. Jezdime se do nic kochat z venkova.

Vydříku nezoufej.Teď je to děs a stres,člověkem cloumají emoce,ale dej tomu trochu čas.Život s námi kolikrát zavrtí ,že jeden nestačí koukat.Hlavně zdraví!Máte ještě spoustu času před sebou

Děkuji za přivítání. Jsem ráda že jsem našla spřízněné duše. Já si někdy připadám jak exot, tady mají lidi buď vinohrady nebo zahrádku z tújí a kůry, ale u nás se vinohrad vykučoval a místo toho je kytičková zahrada bez kůry.Když já kytky miluju.

Vydříku, to je mi líto. Dovedu si to představit, před mnoha rokama jsem něco podobného absolvovala. A pár roků uteklo a mám znovu zahrádku. Hlavně neveš hlavu.

Vydříku, život je kratičký i tak, prodloužit ho lze jen píděním se po drobnostech radostných a krásných,paradoxně i v těch, co v tu chvíli dušičce nafackují. Ve svých téměř 40ti letech vím o srdci na "dnech" své a stálo mně hranice sil se tomu několikrát postavit.Každé proč má svoje proto, a tak i ta Praha může být jen můstek mezi jednou zahrádkou k zahrádce časem ještě lepší a milovanější. Každá smutná situace má počátek a konec, věř v naději, že se situace jen pozastavila, zdá se na bídě, jen proto, aby pokračovala k tomu lepšímu.
Nezoufej, nebudeš, přece živit zbůhdarma smutek , radši se poohlídni po tom, co Praha nabízí k pohlazení i Tobě.
Uvidíš, najdeš. Držím pěsti!

Vydriku, to je mi moc lito, chapu, jak ti je, prijit o zahradku, clovek ma pocit, ze ztratil to, k cemu se upina, aby ho tolik netrapily starosti vsednich dnu. A myslim, ze blizkost ruznych zahrad, kam muzes chodit, to nevyresi, i kdyz je to lepsi nez nic. Alespon ja to tak citim, protoze touhle volbou jsme si taky prosli a nakonec misto bytu v Praze jsem se radeji rozhodla odejit za Prahu, jen abych tu zahradku mela.
Ale na druhou stranu se mi v poslednich mesicich ukazuje, ze vsechno ma svuj smysl a je treba k necemu dobre. Tak budu drzet palce, at je i to tve stehovani k necemu dobre a at se ti podari casem k zahradce vratit.
A jeste me napadlo, nechces si treba koupit nebo pronajmout nejakou zahradku v zahradkarskych koloniich, obcas se neco objevi a aspon bys mela kam utikat?

prave som docitala knizku "vyhonek osmiliste ruze". beletria, ruzi a zahrad sa dotyka len zlahka, ale je krasna...odporucam )

Dnes u nás prší a taje,ale pořád se drží přibližně 10cm vrstva sněhu.Tak jsem se dívala z okna a všimla jsem si,že některým růžím zůstaly listy a vypadají úplně živé.