Plakala jsem, že je pořád málo vody? Plakala. Co plakala, lkala a nadávala. Co dělám teď? Pláču,lkám a nadávám, že je vody moc! Včerejší přívalová bouřka (od cca 16.35 do cca 18.00) s krupobitím trvala přes hodinu a přišla ve třech vlnách. Po první jsem si říkala - děs, ale mohlo by být hůře! Po druhé - tak už sakra dost! Při třetí - nechtějte slyšet, červenali byste se i tam, kam nakukuje jen pan doktor a slunce na nuda pláži.
Během hodiny napršelo cca 52 ml (vodoměrka přetekla), zahrada i louka byla bílá (kroupy leží místy ještě dnes) a pod stromy je nastláno jak na podzim. Růže polámané, takže i když díky vlhčímu průběhu jara bohatá násada, je to zase v loji, schytala to geránia, ostrožky, majoránka.... prostě vše, co tak radostně začalo po prvních deštích a oteplení vyrážet. Včera jsme hasili požár, tedy stavěli hráze, protože to byl vodní sešup a škody na zahradě jsem prošla jen zběžně. Dnes jsem ještě nenašla sílu to jít kontrolovat podrobně. Tak doufám, že teď nepřijdou vedra a zase ty hrozné výsučšné větry a když už to sem spadlo, tak to tuaspoň nějakou chvíli vydrží.
Jo, jeden klad to má, tedy dva - z kohoutku teče pravá šumavská limonáda - voňavá a chutná! A chvíli jsem si tu připadala jako v Benátkách.