Nejen růže jsou krásné

No moc se mi to líbilo, jenže než jsme přijeli z dovolené, tak už bylo opadáno Jestli to příští rok zopakuje, asi budu loudit na Dresle, zda by to očkla.

Jestli se (ještě letos) prokoušu fotkami a myšlenkovými pochody až tak daleko,
že bych eventuelně i sesmolil osobní Top růže čili rózy roku, tak Austinova
´Redouté´ by v nich asi (nebo asi určitě?) neměla chybět.
Ani vám nevím, proč zrovna ji z toho slavného sportovního tria (´Mary Rose´,
´Winchester Cathedral´ a právě ´Redouté) mám tak nějak nejraději,
možná kvůli praktickému, krátkému a jasnému názvu? Možná proto, že je skoro bílá,
ale přece jenom tam nějakou tu lákavou hru dalších baref má? Možná proto,
že MR mi tak nějak napoprvé nesedla, i když bych ji asi klidně znovu zkusil?

Prostě ´Redouté´ to u mě má dobré. Je to sazenice tuším z ProPlantu,
nejdřív založená (namačkaná růže na růži asi dva roky, ups) kousek dál,
nyní - asi - na finálním místě. Je to v podstatě část plácku, kde už nic nedělám
nepleju, nestřídám, nedoplňuji mulč, neumravňuji, ale pokochat se tam ´Redouté´
občas zajdu. Ona stojí za to. Někdy i moc hezky a celkem daleko (dva metry) voní.

Vlevo její bílá sestra ´Winchester Cathedral´,
ještě víc vlevo barevně nevěrná ´Rose de Rescht´



Z druhé strany, že


Vzpomínka na maminku

Sportování růží (myslím spontánní) považuju tak trochu za čarování přírody. Díky tomu, že mám mezi růžemi dvě úspěšné sportovkyně - Winchester Cathedral a Comtessa, tak mě moc zajímá, jaké vnější vlivy k těm pupenovým mutacím přispívají. Snažila jsem se dozvědět víc, ale asi z těch nesprávných zdrojů.
Genetická podstata vzniku pupenových mutací je dobře známá a prakticky se využívá např. v ovocnářství při šlechtění nových odrůd. Jde o uměle vyvolané pupenové mutace např. radiačním zářením. Zajímavý článek zde www.sadarstvi.cz/vznik-odrud-a-jejich-dalsi-zlepsovani/, je tu i zajímavá zmínka o tzv. chimérách, kdy se mohou objevit ojedinělé větve s plody s dvěma různými barvami. Připadá mi to jako analogie květů napůl bílých a napůl růžových u W.C. Že by taky chiméry ?
Až potud bych měla celkem jasno, jen jsem nenašla vysvětlení pro vznik sportů bez umělého zásahu, konkrétně v podmínkách třeba mojí zahrady. Přesněji - co je tím vnějším spouštěčem. Jsou to výkyvy teploty, nebo složení půdy, nebo intenzivnější sluneční záření s významnějším podílem UV, nebo ... ?
Obě růže si sportují jak se jim právě zachce, každý rok jsem zvědavá čím překvapí. A překvapí pokaždé. Důkazy jsou zdokumentovány na fotkách.

Winchester Cathedral 2012


Winch. Cathedral 2016


Comtessa 2015 (jeden květ celá Augusta Louise)


Comtessa 2016 (kde nic, tu nic)

Citace Eva L.:
"Až potud bych měla celkem jasno, jen jsem nenašla vysvětlení pro vznik sportů bez umělého zásahu, konkrétně v podmínkách třeba mojí zahrady. Přesněji - co je tím vnějším spouštěčem. Jsou to výkyvy teploty, nebo složení půdy, nebo intenzivnější sluneční záření s významnějším podílem UV, nebo ... ?"

Je to jak píšeš, pupenové mutace se mohou spustit výkyvy teplot, zářením nebo třeba působením nějaké chemikálie. Celkem jednoduše popsané jsem to našla tady: home.czu.cz/sedlak/ke-stazeni/?dir=/Prednasky_Mgr pod 3.přednáška Mutageneze.
Dřív jsem někde při hledání sportů našla zmínku, že každá odrůda je na vnější vlivy jinak citlivá, proto některé růže dělají sporty ochotně a mají jich hodně a některé jsou velmi stabilní a nereagují. Takže neplatí plošně, že co zabere na jednu, zabere i na druhou.

(Teď trocha přehánění. Shánět někde rentgen nejde, ale pohnojit část nějaké postradatelnější růže roztokem močoviny na list by šlo i v domácích podmínkách. Vyšší koncentrací nebo přes den za vyšší teploty - pokud výhon nezhyne bídnou smrtí, třeba vykvete jinak než obvykle. A když ani to ne, tak se aspoň zazelená přísunem dusíku. Snad.)

Evo, domnívám se, že pokud růže už sportem je, tak barvoměna jednoho či více květů
do již známé (matčiny) barvy, není dalším spontánním sportem, ale projevem neustálenosti.

Pokud by např. ´Winchester Cathedral´ nahodila vínový květ a toto chování opakovala
(na dané větvi po celou sezonu, i další rok, po přemnožení na šípek atd.), pak by se jednalo
o nový spontánní sport. Ten mohou vytvářet jak dcery, tak i matka.

Bradhal, díky za reakci. Článek z tvého odkazu si ráda přečtu ve volnější chvíli, ve větším klidu. Teď ráno jsem zaměstnaná např. venčením našich čtyř psíků a jinými povinnostmi v domácnosti.
Ano, míra citlivosti vůči vnějším vlivům, jako je teplota, mykosy, toxické složky ve vzduchu, v dešti a pod., je různá. Nepochybně i ochota k tvorbě sportů, která ale má genetický základ, je něčím podobným vyprovokována.
Tvůj námět s močovinou je zajímavý, ale myslím, že ten pokus neuskutečním. Asi netoužím po dalších sportujících růžích. Je to sice podivuhodná zajímavůstka, ale dvě mi stačí.

Honzo, je mi to jasné, vyjádřila jsem se nešikovně. Místo slova "spontánní" jsem měla asi napsat "projev nestability genotypu".
W.C. se chová nepředvídatelně. Nahodí růžový květ na některém z výhonů, ale další květy na tomtéž výhonu jsou bílé, nebo třeba jen s jedním růžovým lístkem. V následujícím flóru už se to často neopakuje. V dalším roce je situace znovu odlišná - velká část květů má více, nebo méně jemný růžový přeliv, jak je vidno na fotce z letošního roku. Před několika lety jsem na KR dávala fotku W.C. se světle růžovými květy. Dresla se tehdy pobaveně ptala, jestli nemám spíš Redouté.
No a právě ty nepravidelnosti projevů vnitřní nestability mě provokují k otázce, co je tím vnějším spouštěčem, že je to někdy tak a někdy jinak.
Třeba se ví, že u mnoha rostlin se zakládají zárodky květů v pupenech už rok předem. Nevím, jestli to funguje i u růží a pokud ano, tak ty barevné změny jsou výsledkem "něčeho" z minulého roku.
Už se v tom přestanu plácat, stejně nic nevymyslím.
Genetika je pro mě mysteriosní věda a nezbývá, než jen pokorně a v údivu přihlížet.

Evo, máš recht - my dva asi ozařování nerozřešíme.

Některá odrůda je nestabilní, labilnější, náchylnější ke změnám (dostatečně povolná, tvárná).
Jsem se včera díval na Peničku a Paraplíčko (jsem to ještě nikdy neviděl).
A tak jako Paraplíčko byla jaksi náchylnější k mnohomužství (a jiná žena by to nesnesla
ani při pomyšlení), tak zrovna takové rozdíly jsou mezi odrůdami.
Některá překoná i Fukušimu a stále bude stejná, jiná se z toho rozeskočí na šest dalších baref.

Jó, to už je taky nějaký ten pátek, co jsem i Bradhalkou citovaného Ing. Sedláka seděl na židličce
f kabinetu a skládal ústní zkoušku. Nejprve z Genetiky obecné a Biometriky,
další rok ze Šlechtitelství a semenářství. No a podívej, co ze mě teď je.

Austin občas píše, že některé sporty jsou snad i dokonce lepší, než jejich matky.
No to je ale odvážné tvrzení.
Ofšem v případě ´The Mayflower´ a jejího bílého sportu ´Susan Williams-Ellis´
mu dávám velmi za pravdu. Ta bílá je prostě krásná... 3/7/2016

Tak to mě možná čeká další radost - třetí potencionální sportovkyně.
Susan Williams Ellis mám od loňska (od Pelců). Zatím je to taková křehule, výhonky jako nítěnky. Kvetení taky nic moc. Ale drží se, tak snad příští rok...
Věděla jsem, že je to potomek Mayflower, ale že sport, to mi nějak uniklo. Budu se těšit na její případné extravagance. Pokud tedy bude dostatečně labilní.

Ahoj všem,
letos se mi na Eglatyně (Austin) poprvé objevil sport - menší květ s jinou barevností.




a ještě asi na Baronesse (Tantau), tam je celá větvička světlejších květů, ale jiných než je matka MarieT. Na B. se celkem pravidelně objevují různé světlé flíčky, žíhání až třeba i přesná půlka květu podobná barvou k matce MT.