Než se mi rostlinstvo na zahradě trochu rozbujelo (rozuměj zahrada zestárla

) tak jsem neměla skoro žádný stinný koutek a tak jsem i kytky, které byly určeny do stínu-polostínu rvala, kam se dalo. Takže mám hostu a bergenii na plném slunci, podobně čechravy. Hosta se pravda, trochu pálí,ale protože je už obrovská a zatím nemám jiný nápad, co místo ní, zůstává, kde je. Bergenie to snáší bez potíží.
Teď začínám mít stinných či polostinných míst povícero, jenže je to většinou pod stromy, kde je suššeji.
Ty persicarie se mi líbí, vím, že jsi o nich Evoi mluvila už na nějakém DODu, a zajímalo by mě, jestli by snesly sušší místo.
Co se týká barevnosti - snažila jsem se o bílý polostinný koutek pod růžově kvetoucí sakurou

- daří se tak na půl - mám tam bílou baptistii, anemone, luzulu niveu, brunneru Betty b. , švihla jsem sem i bílou mavuň, protože se mi semení o sto šest a bylo mi líto jí hned vyhodit, tak jsem zvědavá, jak půjde v polostínu, a pak hosty s listy do žluta. Je to teda směska všelijaká, uvidíme, jak to bude vypadat, až se všechno rozroste.
Miško, že bychom měly podobný vkus? Ligularie se mi též líbila kvůli listům, ty žluté květy bych až tolik nemusela. A maclea se mi líbí též.
Nevím, kde jsem to už vzala, ale někde mi někdo doporučoval do suchého stínu kapradí, vím, že se všude nehodí, ale loni jsem dala tři trsy pod modřín u plotu a roste.