Nejen růže jsou krásné

Ty, Mišpul, ten Yzop do lemu semi jeví jako naprosto geniální nápad!
On tak pěkně sám stojí (ech), je pořád zelenej, to by šlo.

Marulka je na mém seznamu přání (je to tedy spíš dosti latentní seznam),
stejně tak jako divoká mrkev - hrozně semi líbí se bílé koláče, jsou tak přírodní,
jenže u mě by ani tak nevynikly a vypadalo by to dost možná divně.
Ale venku u lomu to je krása nesmírná.

Jo, a z těch rozlejzavek ještě musím zmínit čičorku pestrou.
Ta je teď po zimě taky všude - vykukuje kde se dá.

HonzaPM napsal:
Jen aby se nevypíchnuté holky neurazily

přesto se pokusím..
- poslední dobou mne vždy v roce zaujme nějaký druh trvalky, hamouním ho, pozoruji, který kultivar se mi zadaří nejvíc. Samo tím ty nově nakoupené jsou v centru zájmu, jsou ještě neokoukané, tím i laskané.
Loni to byly kuklíky, třeba.

- dlouhodobou láskou jsou stínomilky, trávy. Slunce - droboť v květu - astrantie, thalictra, třeba.

- dlouhokvetoucí kytky - rekordman geranium Dylis a Light Dylis.


- delší dobu pociťuji nutkavou potřebu zaměření se na pereny, které kvetou mimo sezonu květu růží ( ano, když pereny květy růží doplňují, je to nádhera, růže více vyniknou.. ale nějak mi ta "nabouchanost" jemně dráždí čivy. Rády si pak odpočinou na kývající se zeleni místo na rozkošných shlucích květů. Alespoň na chvíli.. Asi mám moc růží nebo co )
phloxy, actaey,

- u pivoněk mne berou kříženci botanických pivoněk ( pro nejčasnější dobu kvetení ), ale nevyhýbám se ani ostatním typům


Nicméně, když jsem tak zpytovala svědomí, který že to druh trvalky upřednostňuji nejvíce, pak málo platné, vypíchnutí si za mne zaslouží dva.
Je totiž málo trvalek, které jsou v našich končinách krásné celoročně.
První z nich jsou (japonská) trsnatá epimedia. Pavoukovité květy či naopak desítky droboučkých kvítků, barvoměna skvrn na listech, ostnitost..

Na úplné špici je pak čarodějnické bejlí - helleborus. Z rozmanitého spektra si mne nejvíce získaly hybridní sorty ( křížení niger x lividus x corsicus ). Některé mám již delší dobu, loni mi ale pod drápky uvízly další. Nadšení. Některé z nich vykvétají v listopadu, jiné pak zahajují prosinec. Kvetou doposud, koukatelně. Samozřejmě květy vydržely díky té mírné zimě. V běžných kvetou do sněhové pokrývky, po jejím odtátí nasadí ze zásoby na květním stvolu. Při hodně tuhé zimě je pak jarní kvetení slabší, to je pravda.
Jiné pak vykvétají v březnu, odkvetlé semeníky se odstraňují začátkem léta.
V našich končinách je snadněji dostupná kolekce německá ( Golden Collection ), toužím pak i po vyzkoušení práce Angličanů ( Ashwood ). Předloni okrajově v nabídce nějaké byly, bohužel jsem je nepodchytila. Mrzí.
H.orientalis mne tolik nelákají ( rostou mi tu hůře ), nicméně novošlechtění H.orientalis x H.niger mám na vrcholu přacího šuplíčku.

marulka - tím je míněna Calaminta nepeta ?

( loni jsme s JanouV byly totálně unešené z Calamintha nepeta Triumphator )

yzop - mám nově, modrý a bílý Aristatus.
Docela jsem na ně zvědavá, ptž. mně tu zejména nepety napadá perenospora.

Ano Květo,Calamintha.Miška mi ji loni poslala,je moc hezká(byla ),no možná obrazí,ale tam,kde by měla být,zatím nic.
Miško,růžová lupina i Thal.Rochebrun. raší .
Jsem se dočetla kdysi,že jméno čemeřice pochází ze staroslověnského čemer=jed.Mám jen nigry,darované.Moc se mi líbí,jenže když je prodávají,nad cenou se mi kroutí i prsty na nohou a ve výprodeji na ně netrefím.Se nějak míjíme,ale všeho do času

Mně se líbí Calamintha grandiflora ,sázela jsem ji opakovaně,vždy nejpozději po dvou letech zmizela,nevyrašila.

Květi, mluvíš mi z duše ohledně čemeřic. Helleborus je mojí velkou láskou též, jen s tím rozdílem, že i orientálky jsem vzala na milost. Vysemeňují se mi zde tak, že asi brzy založím zahradnictví orientující se na čemeřice . Další láskou jsou určitě pivoňky, a to jak bylinné, tak i dřevité. úspěšně mi rostou semínka dřevitých zasazených předminulou zimu do zahrady. nedokázala bych ale říct, které mám nejraději.... miluji lilie, orlíčky, levandule, hortenzie, šalvěje,....

Calamintha, marulka - tak to řeknu rovnou, né?
Já si z Marulky udělal Mařinku vonnou - po té touží (latentně) mé já.

Calaminthu mám, zasadil jsem si ji před dva ks Sharifa Asma, že to jako bude pěkné.
Přezimování u mne bylo dost nejisté, ale zatím ok. Jenže si, dle Zákonů Zahrady,
druhým rokem tak uplivla pod nohy, že měla loni půlmetru a třiceticentimetrové Šarify
se za ní krčily velmi nesměle.

Květo, takže je ti jasné, co nám dlužíš? Obsáhlý mnohastránkový fotoreport daných čemeřic.

Honzo, boj se zvonkem je na celá léta. Už jsem si myslela, že mám vyhrán o a on se pak po letech schovávání pod zemí objevil uprostřed nějakého keře , to už asi nevydoluju (narozdíl od mavuní- semenáčky mi potíže nedělají, je třeba to na jaře pohlídat a pak je klid)..

Mavuně mě baví, protože kvetou celé léto ( stačí vyštipovat odkvetlé části květenství) a vystačí si s málem. Nechávám je jen tam, kde by nic jiného nerostlo. Na severu anglie jsou dokonce jednou z mála rostlin vůbec, které se udrží na zdech polorozpadlých hradů a na svazích skal. Moje sucho je pro ně proti tomu rajská zahrada . Ale máš pravdu, musím je držet dál od růží ( zvlášť těch menších, ), protože by je zalehly. Jsou to u mě hydry určitě přes 70cm vysoké.

Calamintha nepeta - mám už řadu let od Ofouse z trvalkových dnů v Troji a naprostá spokojenost , jen by se mohla méně válet ( ale to mi dělá kdeco, mám tu moc bohatou půdu).

Ad gaura, ano, pokud přijde tuhá zima, vymrznou všechny, vč. těch starých trsů....

Srdíčka, kontryhel, hortenzie, krokusy, ladoňky, brunera, čemeřice...Zaměřuju se na co nejdelší okrasnost a nejmenší obsluhu...

Honzo, fotoreport ( letos ) nebude.

Od září jsem bez foťáku. Doufám, že se Tennahoře smiluje a nějaký mi dondá před zahájením sezony růží. Alespoň.

ad zvonek - dtto, co Jana. Boj úporný, prohrávám. On jednak má kořínky hodně hluboko, druhák vždy se nějaký pidi v zemi schová - před rýčem i před herbicidem . A časem z nej zregeneruje.