HonzaPM napsal:
Jaká je vlastně vaše nejoblíbenější trvalka a proč?
Můžete to vzít obsáhleji, podle barev, podle termínu či délky kvetení...
Já teď dost ujíždím v pivoňkách, áchich, a dneska při obírání záhonů jsem se zamyslel
na Brunnerami, jaké jsou to vlastně vděčné a nenáročné krasavice.
Nic je nežere, jsou zdravé, neklátí se, nepustí plevel, nejsou invazivní, kvetou dlouho
a opakovaně, po seříznutí jsou jako znovuzrozené, krásně doprovází tulipány a Jaro,
snesou psí čůrání, rozumně i sucho a zvládnou mnoho druhů zeminy i stanovišťaťat.

Jen aby se nevypíchnuté holky neurazily
přesto se pokusím..
- poslední dobou mne vždy v roce zaujme nějaký druh trvalky, hamouním ho, pozoruji, který kultivar se mi zadaří nejvíc. Samo tím ty nově nakoupené jsou v centru zájmu, jsou ještě neokoukané, tím i laskané.
Loni to byly kuklíky, třeba.
- dlouhodobou láskou jsou stínomilky, trávy. Slunce - droboť v květu - astrantie, thalictra, třeba.
- dlouhokvetoucí kytky - rekordman geranium Dylis a Light Dylis.
- delší dobu pociťuji nutkavou potřebu zaměření se na pereny, které kvetou mimo sezonu květu růží ( ano, když pereny květy růží doplňují, je to nádhera, růže více vyniknou.. ale nějak mi ta "nabouchanost" jemně dráždí čivy. Rády si pak odpočinou na kývající se zeleni místo na rozkošných shlucích květů. Alespoň na chvíli.. Asi mám moc růží nebo co

)
phloxy, actaey,
- u pivoněk mne berou kříženci botanických pivoněk ( pro nejčasnější dobu kvetení ), ale nevyhýbám se ani ostatním typům
Nicméně, když jsem tak zpytovala svědomí, který že to druh trvalky upřednostňuji nejvíce, pak málo platné, vypíchnutí si za mne zaslouží dva.
Je totiž málo trvalek, které jsou v našich končinách krásné celoročně.
První z nich jsou (japonská) trsnatá epimedia. Pavoukovité květy či naopak desítky droboučkých kvítků, barvoměna skvrn na listech, ostnitost..
Na úplné špici je pak čarodějnické bejlí - helleborus. Z rozmanitého spektra si mne nejvíce získaly hybridní sorty ( křížení niger x lividus x corsicus ). Některé mám již delší dobu, loni mi ale pod drápky uvízly další. Nadšení. Některé z nich vykvétají v listopadu, jiné pak zahajují prosinec. Kvetou doposud, koukatelně. Samozřejmě květy vydržely díky té mírné zimě. V běžných kvetou do sněhové pokrývky, po jejím odtátí nasadí ze zásoby na květním stvolu. Při hodně tuhé zimě je pak jarní kvetení slabší, to je pravda.
Jiné pak vykvétají v březnu, odkvetlé semeníky se odstraňují začátkem léta.
V našich končinách je snadněji dostupná kolekce německá ( Golden Collection ), toužím pak i po vyzkoušení práce Angličanů ( Ashwood ). Předloni okrajově v nabídce nějaké byly, bohužel jsem je nepodchytila. Mrzí.
H.orientalis mne tolik nelákají ( rostou mi tu hůře ), nicméně novošlechtění H.orientalis x H.niger mám na vrcholu přacího šuplíčku.