A ještě jeden paradox, který zřejmě nastane, pokud se počasí bude vyvíjet nepříznivě. Světlá je Alexandrina.
citace z popisu.
Mezi ranými šácholany skupiny soulangeana patří kultivar Alexandrina k nejpopulárnějším. Květy této magnólie jsou pohárovitého tvaru, velké a specificky voňavé. Barevně se řadí k nápadnějším, neboť květ zvenčí nepravidelně přechází od bílé přes růžovou až do středně sytě purpurové. Vnitřek květu je bílý.
Listy jsou oválně vejčité, středně až tmavě zelené a pevné. Alexandrina roste vcelku vzpřímeně, čímž je vhodná i pro pěstování jako strom s kmenem. Roste středně rychle do cca 5-6m na výšku
Tmavá je Lennei, Ta by z následně citovaného popisu měla vydržet.
Mnoho z Vás již o tom to kultivaru jistě slyšelo, aby také ne. Jedná se o velmi starý kultivar, který byl získán již v roce 1850 v regionu Lombardie v severní Itálii, kde jej objevil Giuseppe Manetii. Jméno však nakonec dostala po významném německém botanikovi Peteru Josephu Lenneovi. Později ji využíval i M. Jury při svém šlechtitelském programu. Růst je poměrně rychle vystoupavý středně větvený. Květy mají tulipánovitý tvar a na rostlině se objevují společně s listy na přelomu dubna a května, to jim umožní uniknout posledním nočním mrazům. Vnější strana nese sytě purpurovou barvu, která vytváří velmi dobrý kontrast s bílým vnitřkem květu. Plně mrazuvzdorná do – 26°C.
Co ještě vím, tak Kaja ma Rusticu Rubru.
Za opravdový skvost mezi magnoliemi můžeme považovat kultivar ‚Rustica Rubra‚. Pyšní se široce šálkovitými květy, které si po dlouhou dobu drží svůj tvar. Vnější strana květu se barví do nádherně sytě růžové, zatímco vnitřek květu zůstává pouze bílým s růžovým nádechem. Při plném kvetení vzniká opravdu osobitý kontrast. Jelikož se jedná o novodobé šlechtěnce, lze očekávat květy i u velmi mladých rostlin. Listy jsou jasně zelené, široce vejčité. Na podzim zlátnou a opadávají. Roste jako kompaktní rozložitý keř. V dospělosti dosahuje výšky mezi 5 – 7 metry. Je plně mrazuvzdorná.
A jedna poznámka, myslím, že docela důležitá. Myslím, že u Genovesy jsem viděla zasazenou tak, že by mohla svědět k podsadbě. Nerýt a nesázet.Citace
Opadavé magnólie potřebují vlhkou, mírně až velmi kyselou zem a umístění na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, s největší pravděpodobností jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá - nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Je plně mrazuvzdorná až do cca -29°C. I přes výbornou mrazuvzdornost ocení zamulčování kořenů, aby neztrácela vlhkost v žádném ročním období.