Musím vám to říct: hrozně ráda brouzdám internětovým světem, obzvlášť zahradnické blogy jsou skvělý žruot času.

A ty severské obzvlášť. (Honzo, Haken fakt dobrý jeho Saturday off show
maleviksrosentradgard.blogspot.cz/ )
A dneska mne hrozně moc jako českého patriota potěšil na jednom z těchto blogů tento citát z Karla Čapka:
“Jej, to je pěkná lila kytička,” řekne takový laik, načež mu zahradník trochu uraženě řekne: “To přece je Petrocallis pyrenaica.” Neboť zahradník si potrpí na jména; květina beze jména je, abych to řekl platónsky, květina bez metafyzické ideje; zkrátka nemá tu pravou a plnocennou skutečnost. Květina bezejmenná je plevel; květina s latinským jménem je jaksi povýšena do stavu odbornosti. Vyroste-li vám na záhonku kopřiva, zapíchněte k ní jmenovku “Urtica dioica”, a počnete si jí vážit; ba i půdu jí zkypříte a přihnojíte ji čilským ledkem. Mluvíte-li se zahradníkem, zeptejte se ho vždycky: “Jak se jmenuje tahle růže?” “To je Burmeester van Tholle,” řekne vám zahradník potěšen, “a tahle je Madame Claire Mordier,” a přitom si o vás s uznáním pomyslí, že jste slušný a vzdělaný člověk. A nehazardujte sami se jmény; neříkejte například “Tady vám kvete fajn Arabis”, když na vás může pak zahradník rozlíceně zahřímat: “Kdepak, to přece je Schievereckia Bornmülleri!!” Ono to je sice skoro jedno, ale jméno je jméno; a my zahradníci držíme na dobré jméno. Proto také nenávidíme děti a kosy, protože nám vytahují a popletou zapíchané jmenovky; pak se nám stane, že ukazujeme s podivem: “Koukejte, tady ten čilimník kvete docela jako protěž, - to je snad taková lokální variace; a je to určitě čilimník, protože je u něho má vlastní jmenovka.”
gladjekallan.blogspot.cz/search/label/Pelargoner
Zahradníkův rok, totiž miluji a zrovna mne nejvíc trápí, že mi rozkvetla úžasná seda a podle všeho jsou to úplně jiná, než mi měla přijít a u jiných jsem zase ztratila jmenovky...chjo...