dostala se mi do pazdrátů studie o zimovzdornosti někt. kultivarů růží.
Nelze ji tak úplně vztáhnout na naše podmínky ( mají mráz - 32 až 34 st. )
Výzkum byl prováděn v arboretu University Minnesota, zóna 4a , v letech 1989,1990,1991 a dalších.
Růže jsou ponechány bez ochrany, pouze s dosypáním 4 – 6 palců ( x 2,55 cm ) dřevní štěpkou či kompostem před začátkem zimy.
Další ochranu jim pak poskytuje sníh ( izolant ). Namrznutí letorostů bylo každý rok jiné ( viz tabulka )
www.extension.umn.edu/distribution/horti...ponents/6594t04.html
Zaujalo mne i následující pozorování :
K mrazovému poškození růží může dojít třemi ( je závislé ) na třech faktorech
Aklimatizace
Nejnižší dosažená teplota
Deaklimatizace ( mrazová poškození zjara )
Aklimatizace nastává s krácením dne a poklesem teplot. Spustí fyziologické a biochemické změny, které vedou k větší toleranci vůči chladu.
Nejnižší dosažená teplota – je pak taková, kterou rostlina nemůže přežít bez poškození poté, co prošla procesem aklimatizace a dosáhla své maximální úrovně otužilosti.
Deaklimatizace - otužilost rostlinných tkání se snižuje v reakci na zvyšování teploty v pozdní zimě a na jaře.
Růže jim v zimě 1989 přezimovaly velmi dobře ( neměly tak rozsáhlá mrazová poškození - termín žádná= none/na hranici sněhu= snow/ base ) ačkoliv nebyla sněhová pokrývka. Přisuzují to následujícím faktorům :
Teplotní pokles na podzim r. 1988 byl velmi pozvolný. 9. ledna naměřili - 28 st.C, ale delší období mrazů přišlo až 3. února ( - 28.st. ).
Tento postupný pokles teploty může dovolit uniknout poranění růže v průběhu aklimatizační fáze.
V kontrastu s předchozím v příštích dvou letech byl pokles teplot rychlejší, již během pozdního podzimu a začátkem zimy. Minimální teploty během zimy 1989-1990 a 1990-1991 se vyskytovaly spíše v polovině prosince než na začátku února. Byla pozorována vyšší úroveň poškození v obou letech, mohlo k ní dojít tím, že rostliny nestihly ještě dokončit fázi aklimatizace.