´Louise Odier´ vs. ´Gertrude Jekyll´ - nejen pro Bradhal
- v podstatě není moc co srovnávat, dle mého
- LO je tvárná, ohebná, stvořena pro to, být popínavá, nemá mnoho ostnů,
je zcela mrazuodolná, nikdy nenamrzne, květy střední až menší, s očkem,
precizně formované, výhony světle zelené, listy též a menší
- GJ má pevné tvrdší (ale křehké) ne zcela poddajné výhony, velmi ostnité,
roste vzpřímeně vzhůru, tj. tvarování problematičtější, výhony namrzají,
po omrznutí až k zemi raší velmi velmi pozdě - prázdné místo v záhoně,
vypadá, že je po ní - nevykopávat - obrazí (poslední nezimy je ok, keřová),
výhony jsou tmavé - do ruda, květy veliké, volněji skládané (nespoutané),
barva je podobná, jako u LO, ale v teplém počasí umí šisovat až do nejjemněji
růžových tónů, hlavně okraje květu (skoro průhledné - to LO nedělá, zesvětlá,
ale ne tolik)
Voní obě krásně, GJ asi jednotlivý květ o trochu víc, ale LO to vynahradí množstvím.
Do dálky voní možná LO intensivněji. GJ má vůni sytější, plnější, "jedlejší",
fakt sofistikovanou. To ofšem neznamená, že LO by byla jakkoli pozadu, jen je trochu
méně "čerstvý vítr", více koření a zemitosti, ale v dobrém.
Dnešní fotky.
´Gertrude Jekyll´ jako keřík
(svou matku ´Comte de Chambord´ - pevné "voják v poli" výhony - nezapře)
´Louise Odier´ jako vyšší růže (přivázána ke středové tyči)
(zcela mrazuodolná, pro popínání jako stvořená)
Královna ´Louise Odier´ s trůnem,
který tvoří mj. právě ´Gertrude Jekyll´ (ta světlounká)
Shrnutí: vřele doporučuji k popnutí u posezení dál shánět LO (Dresla atd.),
případně si ten jeden rok (uteče jako nic) počkat a zavčasu zareagovat