Květo, Molineux jsi vsadila pěkně. Je to veselé i tlumené zároveň. Lila zvonky host s k žloutkofce velmi hodí.
Přidám první letošní srovnávačku. Ostinky to u mne letos rozbalily ze všech růží nejdříve. Jiná růže (skupina) ještě zatím nekvete.
Na fotce chybí William Shakespeare 2000 (je na stole v hrníčku) a Darcey Bussell (syn. Monferrato) má takový (první) neučesaný květ.
Vůně Trevor Griffiths je tedy uf..., neotřelá - voní mi po bezu a dubové kůře (Austin píše o dubovém víně), je silná a docela jiná,
než všechny dosavadní vůně, co jsem kdy potkal. Lepší pro mne je vůně The Mayflower - rugosová, šípková.
Darcey Bussel včera měla slaboučkou malinu a šípek. Nejlepší a nejsilnější (i na dálku od keře) pak je vůně Young Lycidas
- staré růže, mechovky, šípek, limetka a exotické dřevo - nádhera. Myslím, že Young Lycidas se v brzku stane jednou
z nejrozšířenějších austinových malých růží.
Nikdy jsem nemyslel, že hvězdník může taky pěkně vonět, White Peacock voní jako frésie, ách.
Docela mne překvapila The Mayflower - před časem jsem tu psal, že přes zimu (nakryta chvojím, sázena tento podzim) dostala
tuze na frak a že se obávám o její další bytí (notabene když u Pelců v popisu růže je věta - stačí vysadit a nechat růst).
Ale slaboučká The Mayflower vše dohnala, má asi sedm poupat (z toho je jedno bílé - že by si hnedle čile zasportovala
do Susan Williams-Ellis?) a závod s časem vyhrála na jedničku.