Tak jsem se taky dočkala, o dvě koňské délky podle očekávání vyhrává austinka Munstead Wood, kterou mám od loňska ze Zahradnictví Chládek. Byla jsem jí unešena, láska na první pohled, takže bez jakékoliv předchozí znalosti vlastností skončil velký kontejner v kufru auta.
Nevím, jestli je letos divný rok, se zahradničením teprve začínám, ale vystřídaly se na ní nejprve pidikřískové, pak pilatky a mšice, housenky jakéhosi obaleče a teď v těch dnech, kdy jsou přes den úpaly (mám ji na záhoně na jih) a v noci chlad, jsem na ní objevila padlé. Jsem z toho smutná, protože jinak by byla nádherná, poupat obrovské množství. Zimu taky přežila dobře, ačkoliv jsem v zóně 5a/5b v takřka 800 m n.m., ani jsem ji moc nenakopčila, jen na ty největší mrazy byla zlehka přikryta chvojím, ale u nás bylo v těch mrazivých dnech hodně nasněženo. Přežily mi všechny růže bez zvláštní ochrany, jen Gertruda Jekyll, kterou mám už čtyři roky a dostala při rekonstrukci na frak od řemeslníků (pitomci si dělali plac a ufikli ji úplně u země), obrážela úplně od znova.