Jano, jednoduché.
Došlo k samovolné změně názvu. Z ´The Wedding Rose´ vznikla omylem ´Wedding Piano´.
Někdo viděl slovo Wedding a bílou barvu na obrázku (či na květu) a udělal z toho
licenční Piano, které ještě utajeně soutěží v rosáriích napříč Evropou
a není z žádného důvodu možné, aby bylo už namnožené na desetitisíce exemplářů,
které by za pár peněz oficiálně a běžně nabízel béčkový diskont, jakým je Lidl.
Ono nestačí, že jsou obě bílé a mají v názvu slovo svatební (wedding).
Jaksi existuje mnoho dalších kritérií, podle kterých je třeba se řídit.
A to nemluvím o tom, že prostě není možné měnit samovolně název.
Viz. třeba Macháček v Kunraticích - z Renaissance udělá Remi Sanché
(brigádník špatně opíše zablácenou cedulku a je to, nikdo už to neopraví, nepamatuje na to)
(a vznikne tak nová odrůda, kupodivu nemá šlechtitele a datum vzniku,
a dokonce to dojde tak daleko, že je možné ji vidět v GENOFONDU !!!
v zahradě Chotobuz, která je součástí Průhonického parku)
- no, myslel jsem, že omdlím, když jsem ji tam s JMENOVKOU viděl
Takže je nutné omyl uvést na pravou míru už v zárodku.
Protože lidé jsou stádní, chytnou se ho a šíří se to jako mor.
Tu se to řízkne, tam se to řízkne a omyl se šíří.
(ona teda Chotobuz perlí i s mnohými dalšími sortami, ale to jsme si tu už nejednou řekli)
Vezmi si, Jano, jak moc šlechtitelé slovíčkaří s názvy odrůd.
Je-li název už použitý, obsazený, tak přidají např. letopočet (Wisley a Wisley 2008,
William Shakespeare a William Shakespeare 2000 aj.)
Má-li šlechtitel původní název v pácu sám, tak překonanou odrůdu leckdy nahradí,
ale název zůstává (Elfe a Elfe a Elfe a Elfe - jsou čtyři od Tantau, drtivá většina
zná tu slonovinovou, Maxim a Maxim a Maxim - jsou tři od Tantau, Kordes dělá totéž, i jiní - klasika,
nebudu teď dohledávat příklady).
Pak tu máme hrátky ani ne se slovíčky, ale tak až, že jen s písmenky (či vynecháme mezeru).
- MariaTheresia (je nutné ji psát dohromady - chybějící mezera je jedním s důležitých
znaků, proč mohl název získat Trade Mark a být zaregistrován jako nový, originální,
jedinečný, do té doby nepoužitý, je to prostě copyright)
(Žlebčík jde, vyfotí v Troji-Podhoří růži ´MariaTheresia´, na své stránky
ji uvede jako ´Maria Teresa´ - Lens.
Když ho na omyl upozorním, nedbá na to. Pak si všimne mého jména, spojí si (je shodné)
se jménem (dnes už ex) ředitele střední a VOŠ zahr. školy na Mělníce, začne se omlouvat,
uvedu jeho omyl na pravou míru - opět nevěří.
Už to, že neprověřuje před zveřejněním fotek a uvádí tak v omyl veřejnost, je smutné.
No, mě nevadí, že mi lidé nevěří - já pravdu znám a (chci-li), tak na omyl upozorním.
Spíš je to takové srandovní. Horší je, když tihle lidé napíšou knihu nebo článek - furt ve střehu.
Trable s aliasy - v Kandidátech to ukázkově nepochopila Bora.
A to o pár příspěvků nad ní uvádím všechny aliasy, které jsem z hlavy vypotil.
Už vážně nevím, co víc dodat?
www.krasneruze.cz/index.php/forum/2-re/8...avy?start=230#300524
www.krasneruze.cz/index.php/forum/2-re/8...avy?start=230#301314
Tj. jsou i případy, kdy někdo, koho leckdo považuje za "odborníka", dokáže z Maria Teresa
udělat MariaTheresia, aniž by si všiml odlišného šlechtitele, tvaru a plnosti květu, listu, keře.
A to si vezmi, že jsem samostudent - čtu a pozoruju, bádám, chodím, fotím, voním - hodiny...
- neznám moc růží, přesto omyly občas odhalím
Je jasné, že kdyby se hrátky s písmenky či mezerami nekonaly, tak je pro méně důsledné
lidi svět růží lehčí. Jenže zrovna toto jméno bylo kdysi tak časté (a známé), a je marketingově
asi tak slibné, že takto pojmenovanou růži chce mít kde kdo.
(všechny ty Marie a Terezie a Alexandry a Princezny a Královny a Komtesy a Hraběnky a Baronky
a Suvenýry a Sněhurky - ups, taková Máňa Böhmová či České práci čest má aspoň originální šmrnc, že...)
Takovej Györy jde například zcela originální cestou nezaměnitelnosti (Šílený Ištván a spol.).