Milado, děkuju. Tak snad už zase volně dýcháš?
Kirsten, taky. Bílé drobno je Sněhurka (Böhm 1937, Pelcovi).
Hodně podobná je Anna Maria de Montravel - popravdě moc rozdílů nevidím.
Snad jen, že Sněhurka loni dala přebohatou první vlnu a pak už nekvetla vůbec.
AMdM ano.
Vlaďko, díky. Munstead Wood jsou tam vidět dvě, ta druhá je docela vzadu.
Kombinace s jarmankou je, jako u mne obvykle, čistě náhodná.
Šli jsme s kamarádkou k Chládkovi, potřebovala se mrknout na nějaké pokryvky (mateřídouška).
Byl jsem jen za decentní nenakupující doprovod, ale zakoukal jsem se tam do A. major ´Roma´.
Kamarádce (geniální zahradnice, nádherný přírodní park s jezírkem na chatě) se ale nelíbila.
Říkám jí - víš, já mám takovou růži, jmenuje se Pastella a je krémová, a mě byse k ní ta Astrantia
líbila. Kamarádka - no, tak ke světlý růži jo, jo. Tak bylo schváleno a i přes astrantionomickou
cenu zakoupeno. Pastella v tom záhonu už dávno není, ale hydrózní jarmanka ano.
A docela to ujde. Už jsem ji chtěl zjara vyrýt, je dost dominantní (Young Lycidas
z druhé strany to špatně nese), ale zatím na to nedošlo - co potom s takovou jámou v záhoně?
(jinak jsem vyryl dvě bílé jarmanky v jiné části zahrady, a měl jsem po založených růžích
velkou jámu - zajímavé je, že vykopeme-li jámu A, vyjmeme z ní množství zeminy A, a totéž
množství, když vrátíme, zůstane nám díra - musíme doplnit množství zeminy B - Zákony zahrady
- no a abych nějak zaplnil tu jámu po založenkách, tak jsem tam dal tu vyrytou obr bílou jarmanku, kořeny vzhůru, že zaručeně neproroste, za to půl metru zeminy, pak ještě trochu, bohatě namulčovat štěpkou, a pak koukám, co to tam leze - ha, jarmanka, a u zdi, kde jsem zrušil drenáž (moc sucho),
tam roste ze stejně hluboké díry druhá, přímo do Louise Odier!, grrr

)
Vlaďko, pro mne je novinka, že ve stínu Astrantie nekvetou, jednu jsem chtěl do velkého a suchého
stínu zasadit, tak nic?
Golden Celebration je letos dechberoucí (a nos blažící), myslím.
Na fotce to tak nevynikne. Kdybych ji chtěl pořádně vyfotit, musím projít zdí