Pro mne je těžké spojit a zároveň oddělit moschata a Lensovy růže.
U většiny zástupců obou těchto skupin které pěstuji pozoruji :
- nižší mrazudolnost. Tzn. skoro vždy stříhány se zemí, nijak je to ale neovlivní, dorostou, bujné. Neplatí pro GdA, neomrzá.
Jediná, kt. mi kdy vymrzla, byla Walferdange.
- při běžné péči ( tzn. pohnojím na jaře, obvykle i po I. fl., ) spolehlivě a hojně kvetou, nevyžadují téměř žádnou péči, jsou schopné se vyrovnat v zápoji s perenami.
- skoro všechny ( kt. mám ) jsou vysoce tolerantní vůči vysokým teplotám - nepálí se, neškvaří se, milují slunce. + nejdéle kvetou, pokud do nich nenaprší.
V letošním pouštním roce ( pravda, při zálivce ) běžně nakvétaly i v tropech, nijak je to nepoznamenalo. Neplatí pro dvě moschata - Lavender Lassie a Nur Mahál. Ty neudělaly od skončení I. fl. ani jeden nový lísteček.
Možná je to u mne dáno i tím, že je sázím o chlup hlouběji. Tak, aby zvládly vytvořit své vlastní kořeny - ty nejdou hluboko a tím se napijí z povrchové vrstvy( zalité, či z toho malého dešťového přídělu ).
- v porovnání s jinými mi připadají méně náročné - z těch výše uváděných důvodů. Nejlépe je to "vidět" v mokrém roce, to člověk nestačí zírat jak rostou.
I díky tomu, jak moc letos obstály, jsem na podzim dokupovala již osvědčené bratry a sestry stávajících kultivarů, něco i nového - na ozkoušení. Château de Munsbach je mezi pokupkami zastoupen.
Místa uvolněného odtruněnými austinkami je dosti.
Jak jsem se i jinde již zmiňovala - nově zasazené růže měly v letošním roce obrovské problémy.
Lensovy nováčky jsem měla tři - jsou řazeny sestupně, tak jak se s nepřízní vyrovnaly : Pink Magic - dorostl cca 40 cm, 2x kvetl, normální keřík, Empereur Charles IV. - kvetl jednou, cca 30 cm, dva výhonky, Edouard Vermeulen - 15 cm, dva výhonky, jediný květ. Ale všechny tři růže žijí.