Tento příspěvek se zaobírá tématikou, kterou řeším již pár měsíců.
Popravdě řečeno, stále ještě nevím, jaký materiál k finální vrstvě chodníku použiji.
Jelikož je mému srdci nejbližší styl venkovské zahrady, nechci nijak dláždit, ale použít tzv gravel.
Některý „chytrý“ zahradnický časopis radil postup: na udusanou zem položit cca 8cm vrstvu makadamu, na kterou položit chodníkovou podkladní folii a na konec zasypat cca 4cm jemného kačírku (praný oblázek).
Jelikož jsem zároveň tvořil hřiště pro naše dcery, a zajisté hřiště mělo nejvyšší prioritu dokončení, mám tento postup vyzkoušen na hřišti a popravdě řečeno, jako podklad hřišť ano, ale pro pochůzné plochy toto řešení ideální není. V kačírku, díky tomu, že je ve velké vrstvě a je oblý, se propadám a chůze je obtížnější. Navíc občas ve spojích vyleze okraj folie. Budu muset nějak ukotvit – asi budu i švadlen. Problém tedy je: 1. Tloušťka vrstvy, 2. Oblost kačírku.
Proto jsem upustil od tohoto postupu a uvažuji a hledám co dál. Myslím, že by to chtělo drcené kamenivo, jelikož to by umožňovalo zhutnění a spojení díky plochým hranám. Jak se používá v Anglii:
Případně pro efekt lesních, lužních cest by se dala použít štěrkodrť.
Otázkou je, kde v okolí sehnat jiné než šedé drcené kamenivo. Pěkné drcené kamínky jsem viděl v marketech, ale kupovat pytlované na takový velký prostor je přinejmenším neekonomické.
To je asi ten důvod, proč cesta ještě není hotová, ale nemám strach, nějak to dopadne, protože se ještě nikdy nestalo, že by něco nějak nedopadlo, žě

.