Už jsem dlouho nic nepřispívala, ale diskuzi sleduji a teď už mi to nedalo.
Nazvala bych to s trochou nadsázky "všeobecný úpadek mravů" nebo "co si neuděláš, neohlídáš sám, za tebe nikdo solidně neudělá". Připouštím, že výjimky jsou, ale čím dál vzácnější.
Já jsem se letos zmítala od zoufalství ke spokojenosti (té bylo méně).
V únoru mě dcera dovezla do Proplantu - přivezly jsme Augustu Louisu, Hansestadt Rostock a Camelota.
Třívýhonové sazenice, subtilní, pěkné kořeny - trápila jsem je dlouho založené a kromě Camelota kvetly a jsou tak 25 cm vysoké takžae spokojenost.
Pak jsem v Hornbachu koupila kontejnerovanou Bonicu - sice vykvetla a vypracovala se tak na 10 cm, ale v polovině roku vypadala, že zmizí bez rozloučení.
Když zahájil prodej Starkl - vyrazila jsem znovu.
Ze čtyř soret jen Jacques Cartier prosperoval, Billet Doux odešel hned, Elfe má 1 holý výhon do 10 cm,
Piano snad vydrží - má jen 2 výhony nizoučké, ale dalo 2 květy - ještě kvete.
Důvod - v kontejnerech kořeny jako klacky silné, bez drobných kořenů, jak jsem je vyklepala tak jsem viděla, že to není dobré. Fiasko a vyhozené peníze a zklamání.
Začátkem podzimu jsem hlídala Proplant, několikrát volala, chtěla jsem ještě H. Rostock a Mariatheresii atd. a on je vůbec do nabídky nedal.
I objednala jsem ve Spomyšli a dala osobní odběr. Přísahala jsem, co neuvidím celé, nekoupím.
V říjnu jsem tam koupila svoji velkou touhu - sakuru a tak jsem byla natěšená. Což tedy nebylo tak úplně na místě. Hned jsem vyjela veřejnou dopravou (čekání na vlak ve Vraňanech víc než 10 minut není opravdu žádný med), ale kdo chce kam ...
Když jsem dorazila k těm pultům s růžemi k výběru, bylo mi do breku. To vypadalo jako den před ukončením prodeje, kdy co zbyde skončí v odpadu. Naštěstí jsem cosi vybrala, ale neměla jsem ten H.Rostock. Asi 3 kusy byly na pultu, naprosto nepřijatelné a paní od firmy se divila, co se mi na nich nelíbí. Ale možná jsem měla divoký pohled, jak mi byla zima, tak požádala kolegu, aby přinesl "podpultovku". Šel mimo veřejný prostor do "zahrady" a přinesl pěknou rostlinu, evidentně založenou v písku. Načež jsem tam bez okolků začala rozbalovat kořeny těch kusů, co jsem už měla. Personál koukal divně, padla i otázka "pani proč to rozbalujete". Naštěstí ty kořeny celkem ušly, tak jsem tam nechala folii, rašelinu atd., růže strčila do tašky, doma pak do sudu s vodou a prchala pryč.
Nedivím se, že ty růže vypadaly tak bídně: mají tam vedle takovou manipulační plochu, viděla jsem na ni vykládát kamion prostokořenných stromků a tam taky byly hromady prostokořenných růží. Brigádníci uplácávali rašelinové baly ručně a z toho si brali prodavači, kteří připravovali balíky k odeslání a dávali něco na prodejnu. Na jak dlouho to byla zásoba netuším, ale růže dostaly zabrat pořádně.
Odpusťte mi tu esej, ale musela jsem se vypovídat. A komu, když ne stejně postiženým?