Mišpul asi je třeba zahájit aspoň nějakou výchovu

, jinak se z ní zcvokneš.
Kamarádky maminka měla psa ( no tedy labradora, to se asi nedá úplně srovnávat) naučeného tak, že když si chtěl na zahradě lehnout do stínu, způsobně se poskládal do uličky mezi záhonky ( zahrádka produkční, jen malý plácek trávy před chatkou, málokdy zastíněný).
Nikdy ho nebila, ale má takový protivný ječák a neustále mluví ( já jí vydržím soustředěně poslouchat asi minutu, pak se do toho simultánně vloží kamarádka - geny jsou geny

- a mluví obě současně - nekecám, fakt současně, každá o něčem jiném, vždycky mě pak hrozně bolí hlava, ústa nikdy, nikdy se totiž nedostanu ke slovu, ani obvyklé mezírky při nádechu se v tomhle případě nedají využít), takže pes pochopil, že bude lepší poslechnout, než jí pak hodinu poslouchat

.