Tak musím říct, že manžel dělá na zahradě hodně, ale prostě jen ty technické věci a pro rostliny a nějakou zahradní architekturu nemá žádný smysl - tedy pokud se zrovna nejedná o vzrostlé přestárlé cypřišky a vysoký tújový plot, ty brání zuby nehty:)
Spíš mi vadí, že mi do toho právě dost kecá, co kde může a nemůže být a každou změnu musím velmi dlouho prosazovat.
On sám staví na zahradě dlouhou opěrnou zeď, aby nám dítě nespadlo z nebezpečného svahu, což, pokud udělá jen na jedné části zahrady, bude dílo dlouhé 40 m a vysoké dva metry. Zatím má 19 m a staví ji úplně sám. Jen nednou mu tam byl pomoct kamarád a párkrát mu sousedi pomohli s navážkou kamenů, ale jinak většinu udělal on. To musím zas dát klobou dolů, protože já bych sama ani náhodou do takové náročné práce nešla. Pak chápu, že nechce řešit zbytek zahrady. Bohužel to ale taky ani nechce nechat na mne:(
Navíc naprosto ignoruje jakékoli vhodné termíny zahradnických prací ze zkušenosti, že kameny a jiný stavební materiál nikam neutečou, tak růže se taky mohou zasadit kdykoli a na stříhání tůjí je taky fůra času (a proto letos ostříhané nejsou - kdyby nebyly tak vysoké a plotostřih tak těžký, ostříhám si je sama, takhle jsem bohužel závislá na manželovi:().
A asi nejhorší je, že je sběratel:) V květnu jsem si uklidila materiálem nezastavěnou část dvorku, ozdobila květináči s letničkama, těšila se záhonem s tulipány a rašícími hostami... když tu asi třetí den poté zahradila celý výhled na záhon hromada písku, kterou kamarádi vyhazovali ze zapleveleného pískoviště, aby jej vyměnili za čistý. Písek tedy z logiky věci na pískoviště naší dcerky nebyl:) Když jsem se ptala, k čemu nám bude, tak manžel nevěděl,ale prostě řekl, že někdy se bude hodit (písek plný plevelu!).
Zhruba na konci léta jsem nevydržela a začala jsem vymýšlet, kde bych ten písek mohla převést...a to je manželova vada číslo dvě. Máme relativně velkou zahradu, materiál, nepořádek do sběru apod. musí být rozeset na různých nelogických místech po celé zahradě, abychom na ně viděli, kam se hneme. Začínám manžela podezřívat, že to asi považuje za umělecké objekty, kterými se na zahradě kochá
Když jsem vymyslela místo, kde by písek nebyl tak na očích a nevadil, musela jsem jej dlouze přemlouvat, že tam ten písek mohu dát. Jakmile jsem měla souhlas, hromadu jsem převezla. Juchů! Netrvalo dlouho, a na dvorku byly poskládané fošny, které manžel zapomněl pořezat s ostatním dřevem, tak si je tam dal, ať tak může učinit v nejbližší době... a už tam leží skoro dva měsíce...
Mimochodem, manžel nesnáší růže. Když jsem si z malé větvičky cíleně vypěstovala nějakou rugosu, co nám vyrašila u plotu - byl z ní už krásný vysoký keř, tak manžel jej v návalu vzteku, že se o ni chytil (bohužel zrovna, když měl v ruce plotostřih) pořezal až k zemi, s tím, že ten plevel, tam nemá co dělat!
Naopak, když chci, aby posekal přestárlé reznopucí stromy a stínící tuje, tak to prostě nejde. Kdybych poprosila sousedy, ať to udělají (jelikož mi to už několikrát nabízeli), tak je to snad na rozvod:) Zahrada je naše malá válečná zóna, kde se bije stavební materiál a tuje proti růžím a dalším okrasným kytkám. Letos jsem se manžela neptala, objednala jsem si nové růže, tak snad to nějak zvládne. Tři už musely ustoupit uskladněným gabionovým sítím,tož půjdou do provizorního záhonku, ale zbytek dosázím, kam jsem měla v úmyslu a zvýším tím počet růží na zahradě z pěti na čtrnáct. Imperium vrací úder:)
PS: písek skončil v díře, která zůstala po vykopaných pěkných stromcích a břečťanu, které začaly manželovi vadit při jízdě s kolečky a proto musely rychle pryč (zatímco metlovité děravé tuje, které byly dávno za zenitem a které jsem chtěla nahradit nějakým jedlým záhonkem čekaly na pořezání několik sezón přemlouvání).