Na původ L.D.B. jsem se ptala, protože v předlicenčním období byla k mání u Pelců a byla to záměna. Pořídila jsem si ji a ona s lety spíš ubývala, ani jsem ji nestěhovala na pole. Loni mi málem vypadly oči z důlků, protože v původním, zapleveleném záhoně rostl nádherný keřík s ukázkovými voňavými květy. Trvalo to asi 5 let! Mohla by to být The Squire.
K podnožím: pan Šíp používá Pávův šípek, což má být údajně nejlepší podnož (kořenový systém, odolnost). Pelcovi mívali část na Páváku a část na laxe. Přestože pravověrní (teoretici) upřednostňují Pávák, neobjevila jsem zatím žádný záporný bod pro laxu. Z pohledu školkaře záleží totiž na tom, v jaké půdě podnože pěstuje. Páváku nevadí sucho, vyrovná se velmi dobře s písčitou zemí. Laxa snáší bez problémů těžkou jílovitou zem, mám pocit, že v písku se jí tak nedaří. Sama mám kvůli jílu lepší zkušenosti s laxou. Pávák se mi hůř ujímá, napadá ho ČS. Laxa je náchylná na rez - s ní ale na poli problémy nemám. Říká se, že podnož může částečně ovlivňovat vlastnosti ušlechtilé odrůdy, nikde jsem výsledky bádání na toto téma zatím nenašla.
Myslím, že ani neduživost WS2000 není způsobená druhem podnože. Je to prostě míň vzrůstná, choulostivější růže (je jasné, že takové hodnocení se v Austinově katalogu neobjeví). Mám kromě WS2000 i původního WS, který měl být mnohem náchylnější na choroby. Rozdíly mezi nimi jsem moc nepozorovala, letos jsem četla hodnocení na německém foru, že jim WS2000 přijde stejně chorobná, jako WS.
Zkuste s nimi mít ještě trochu trpělivosti, viz první odstavec o "The Squire". Němci často růže, kterým se nedaří v jednom místě, přesazují.
Přikládám zářijovou fotku WS2000 z anglického Hyde Hallu. Je to oblast, kde málo prší, takže podmínky jsou až na mrazy blízké našim. Je vidět, že ani tam, přes odbornou péči, není tahle odrůda zrovna ozdobou.