Jano, podle mě jsou austinky (ale třeba i Chippendale-Tantau, například, ale i mnohé další)
hodně velcí žrouti. Ve smyslu hodně papání, hnojiva a vody. Jinak neukážou, co v nich,
ale hlavně - jinak prostě nebují - tj. neodmlazují dostatečně od země, ze země.
A tudíž by to mohlo vést k tomu zde probíranému "předčasnému stárnutí austinek".
Nevím, no.
Když třeba koukám na ne až tak typickou austinku ´The Mayflower´ - hodně přírodní, historická,
tak ta i po letech a nepéči vypadá naprosto krásně, mladá, chtivá, svěží, hebká, žádoucí, veselá.
A ty velkoproducentky, velkokvětky (od Abraham Darby počínaje, přes Teasing Georgia, Boscobel
a další konče), ty prostě jednak nesnesou konkurenci trvalek či keřů (odebraná voda a hnojivo),
a druhak i při nekonkurenci chtěji další a další konve vody a hnojiva.
Já to pěkně vidím třeba u Golden Celebration (je přesně z té skupiny od Abraham Darby, TG atd.).
Do té rvu hodně konví, hodně Kristalonu.
Já jí zpočátku dost týral, ubližoval, nechal se trápit ve floxách a suchu...
Tak teď ji rozmazluji (že to nevzdala), hýčkám... Mám velké konve (16,5 L, uf...).
Tak těch jí nacpu třeba osm za večer. Když mám náladu...
A výsledek - milion nových mladých výhonů, krásná mladá růže, přitom jedna z mých nejstarších.
On tohle Austin asi vůbec neřeší - nemusí. Tam ta jejich půda a vláha a všechno, tam jen tak
něco (asi) nezestárne. Kde je příjem (voda, hnůj), je i výdej (nové pruty zpod země).
Jiné sorty mají výdej i bez takového obletování. Možná náhoda, možná to tak je, uvidíme.
Tolik moje teorie. Samozřejmě je to jen začátek - uvidíme.
Bylo by asi zajímavé vidět Austinky v Británii i v jiných (veřejných) zahradách,
kde ta péče není tak zvládnutá a prioritní. Jestli stačí tamní klima a půdy, nebo nee.