mišpule napsal:
Prostě,když už sedím v chládku,neschopná pohybu a lapajíc po dechu,nechci civět do plamenů,ale spíš do hry chladivých a klidných tónů.

mám to úplně stejně. Ze sezení se chci dívat na hnípací, mdlý, pastelkový záhon.
Ve větším výhledu mi obvykle brání auto, ale když odjede.. tam někde v dáli je růžový a bílý flek. Občas se rozhodnu se k němu doplazit k pokoukání.
Plameňákový koutek mám - schovaný běžnému pohledu, k němu musím dojít. Je fajn když je pršlavo, na jaře a na podzim při pošmournu září barvami.
Ječivky jsou odložené u plotu se sousedkou ( drbací, pomlouvací místo

).
A pak mám zbytek kompostového záhonu. V létě je dost optimistický, na první pohled z něj ční Bonica.. U slavobrány se mohu rozhodnout, jestli se na něj půjdu podívat zblízka nebo se otočím zpět k podzadélníku. Většinou vítězí druhá možnost.