Nejen růže jsou krásné

Dobré ráno,

tak jsem po načtení spousty článků a prohlédnutí mnoha fotografií a porovnáním růží u sebe došla k tomu, že to tady mám zamořené silně tou korovou spálou. To, co jsem původně považovala za projev černé skvrnitosti, byly a jsou prvopočátky té spály.

Iveta to pěkně shrnula. Na anglicky psaných stránkách doporučují jako dezinfekci Clorox, což je obdoba našeho Sava. Na ten líh jsem nenarazila, doposud jsem používala slivovici, kterou jsem znárodnila manželovi.

V mém případě přenos nedesinfikovanými nůžkami apod. potvrdit nemohu - mají to i nováčci, ke kterým jsem se nůžkami ani nepřiblížila.

"Barevnou náchylnost" nepotvrzuji, naopak potvrzuji Láďovo pozorování - nezáleží na šlechtiteli - mají to kordesky, austinky.... Meillandova Eden Rose, dovoz z Německa, se mi jeví jako v nejpokročilejším stádiu a tedy asi jako jedna ze zdrojů. Plus no name růže po starém pánovi. Z Edenky jsem nešťastná, ta je napadená hodně, přitom je konečně krásně narostlá, s pevnými silnými pruty. Vedle ní to má Kordesova Aloha se čtyřmetrovými pruty, letos se měly holky předvést v plné kráse, konečně, a já je budu muset radikálně seřezat.

Spálu jsem našla i na jedné historické růži, tedy dá-li se za ni považovat Babiččina voňavá. Je zasazena před rokem. Mají to růže starší (tj. u mne těch cca 6 let plus jedna po starém pánovi) i nováčci.

Růže mám z několika zdrojů, mají to bez ohledu na původ.

Letošní masívní nárůst přičítám velmi nepříznivému počasí zkraje zimy, kdy u nás byly několik dní těžké mlhy a do toho mráz bez sněhu. Rostliny a stromy byly zamknuty v silné ledové krustě po několik dní. Na pohled krásné, výsledky zhoubné. Byly pak u nás silné polomy - stromy zlámané ve špičce nebo v horní třetině, krajinu to hodně proměnilo. Následná zima nezima, chvíli jaro, chvíli sníh, který hned odtával a následně holomrazy, byť teploty pod -15°C neklesly, udělaly zbytek. Klíšťat aktivní od února.

Navzdory svému přesvědčení jsem se vybavila dostupnou chemií a tento rok ze mne bude malý chemik. Bohužel. Konečně jsem se dostala na stav růží, který byl mým snem a nerada bych o ně přišla.

Výrazný nárůst houbových a plísňových chorob v posledních letech mám potvrzen i od člověka, který se růžím na profesionální úrovni věnuje více než dvacet let, chemii používat dříve nemusel, protože růže byly zdravé. Poslední dva roky jsou pro růže vážně divné.

A tak se ptám, jak to, sakra (pardon), dělají v té Anglii, kde jim závidíme mírné zimy a dostatek vláhy?!

Láďo, díky.

Nemocnou Cariad jsem také stříkával, kdečím, Kuprikolem taky - nepomáhá to.

U mne je ta choroba nová. Jednak dřívější normální zimy zapříčinily, že mi vše
nadzemní zmrzlo, takže rasantní střih byl naprosto běžný, druhak jsem běžně stříhal
růže už napodzim (nanečisto) a obíral veškeré listy, poupata a mumijky a druhak
jsem během roku používal fungicidy.
Poslední dvě nezimy mi bylo líto růže stříhat, chtěl jsem alespoň jedenkrát zjistit,
jak vypadají, když jsou narostlejší (ne vždy to musí být ku prospěchu věci) a hlavně tím,
že zima pořád ne a ne přijít, tak jsem neprovedl podzimní střih (aby znovu neobrašily o Vánocích)
a neobíral listy. I stárnu , ale růží dost přibylo a narostly, takže i proto - bylo toho moc.
Mno a taky jsem dva roky nepoužíval v létě fungicidy, což byla možná poslední kapka.

Myslel jsem si, že mám skvrny jen na Cariad a Annapurna (obě po dvou ks), takže jsem je vyhodil,
jenomže... včera jsem je objevil i na Jude the Obscure (malinko), A Shropshire Lad (tu taky vyhodím)
a na MariaTheresia (ty jsou připraveny k expedici do Bečovské botanické).
Mám z toho solidní depku (teď už ne, ale včera jo) a hlavně po chuti a zkaženou náladu.
Ani nevím, jestli těch 15 Mar.Ther. mám do toho Bečova expedovat, když jsou nemocné.
Ale jsou tak velké, že je nikam nenacpu - jedině udělat obří vatru a spálit. Je jich moc.
Tak si asi hodím korunou.
Mám podezření, že jsem si to sem natáhl s Annapurnou z Obi.

Láďo, moc děkuji za tvé příspěvky. Dlouholeté zkušenosti moc vítám. Budu ráda, když se nadále budeš dělit o své postřehy.


Zároveň bych ráda poprosila ty, kteří u svých růží spálu objevili, jestli by mohli blíže popsat podmínky u sebe na zahradě, případně jakékoliv další relevantní postřehy. Musíme tomu přijít na kloub.

Jsem překvapena, jak málo, pokud vůbec, je v běžně dostupných publikacích o růžích této nemoci věnováno. Přitom je tak zákeřná a zdá se, že ne až tak výjimečná. Podle Láďových zkušeností to není ani záležitost posledních klimaticky netypických let.

O této nemoci se jako jedna z mála zmiňuje doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D. z Mendelovy univerzity v Brně:

Metodika ochrany růží (a dalších rostlin - denivky, rhododendrony, pivoňky, kosatce) - www.ibotky.cz/dokumenty/metodika-ior-2013.pdf


Užitečné informace k nemocím a škůdcům a jak na ně v podmínkách ekologického hospodaření jsou i v této diplomové práci - is.mendelu.cz/zp/portal_zp.pl?prehled=vy...853;download_prace=1

Kirsten asi to bude půdou- v té Anglii . jak už tady Láďa zmínil - těžká jílovitá je nevhodná pro růže .. taky já do vyrytých děr při sázení dávám kupovaný substrát na růže .. ovšem za několik málo let se vyžije nebo růžím narostou delší kořeny a dostanou se do toho jílu. i přes hnojení je to bída. takhle mi živoří Ashram, Biedermaier Garden , Nostalgie a dalších pár - hlavně hybrid tea. navíc je na nich hadr a kůra se štěpkou. ještě jsem nezačala stříhat - ale podám reference. taky je pravda, že po zdřevnatění i napadených výhonů se choroba ztratí .

Jo, Honzo, depku a pěkně velkou mám taky. Ale dokud se dají věci řešit, zbývá naděje.

Honzo, obří vatru jsem dělala v zimě pro ty napadené buxusy . Nejhorší je to odhodlání se k likvidaci, pálení byla spíš věc organizace práce .

S růžemi mám teď právě velké dilema. Ale mívám takhle na začátku nebo konci sezony tendenci být radikálnější ( v létě mi bývá líto něco stříhat), proto ty úvahy o likvidaci .

Jano, ještěže nemám ohniště, ani kde ho udělat. Možná na plechu uprostřed dlažby?
Nebo MariaTheresia dýchánek u krbu? Do popelnice nacpu tak tři a bude plná.
Zeptám se prostě Ing. Šindeláře, jak to chce - a jestli si je vezme i nemocné.
Kdyby ne, tak holt přijdou k řeči nůžky s převodem, páč stříhat ty macaté výhony
bude teda vyšší klučičí.

Kirsten, ona ta depka přejde. Resp. se přetvoří v těžkej flegmatismus.
Nakonec budeme černoflíčky na výhonech vydávat za okrasné.
Jak myslíš, že jsem dopadl s lalokonosci? Nejdřív vztek, akce, tisíce za neúčinné hlístice,
neúspěšná reklamace hlístic, další hlístice, rozrytí záhonů, akce Adriana-Heuchery = Popelka.
Vysbírání bílých rohlíčků, přesévání zeminy skrze sítko (nekecám!), noční hlídky v jednu v noci
s baterkou a oblézání zahrady, sbírání dospělých brouků, počítání, dusíkaté vápno, Dursban,
další noční hlídky, sousedka v šoku - co to tam asi tak dělám, pár nočních můr a obecně
neklidných lalokonosčích nocí, pár orosených čel, nějaké to bezmocné posedávání a chuť
pěstovat "jenom" louku - no a nakonec?
Dnes už zcela flegmaticky lalokáče toleruju, s chutí zabiju, ale spím klidně.
Zrovna minulý týden, když jsem stříhal stinný záhon, jsem jednoho dospělce našel pod kůrou.

Je fakt, že úvahy o louce mám teď, s těmi nemocnými růžemi, taky.
Každopádně jdu více do historických růží. Ostinky omezím.

Kájo, děkuji. Pravděpodobně bude půda jedním z důležitých faktorů.

Ale u mne je půda pěkná - tmavá, kyprá. Mám velký zdroj písku, takže do obřích mamutích jam, které manžel na růže vykopává, dávám směs vylehčenou ještě pískem. Na dno dostanou růže do počátku hrst rohosky, ta stovka růží sázená v suchém podzimu dostala navíc i hrst Symbivitu. Dlouhá období sucha nás tu poslední cca dva roky trápí. Je to znát i na stavu podzemních vod. Srážkový deficit je značný, respektive srážky jsou rozloženy velmi nerovnoměrně. Vloni pořád sucha a pak najednou během několika dní v srpnu spadlo vody jako normálně za tři měsíce. Plísně a houby jásaly. Měli jsme jak černou skvrnitost, tak padlí.

Hnojím dobře vyzrálým ovčím hnojem a dobře vyzrálým kompostem. Komerční chemii moc neholduju, ale vloni jsem na podzim přihnojila Kristalonem Podzim a pak na přelomu podzimu a zimy síranem draselným.

Nesystematicky během sezóny zalévám mléčným roztokem, sypu dřevěný popel a občas zalévám česnekovým výluhem.

Pořád přemýšlím, kde dělám chybu/chyby.

Stanoviště pro růže je vzdušné (no spíš větrné, jsme takřka na vrcholu kopce, ze severu chráněni lesem, do ostatních stran otevřeni). Růže nemám ke své lítosti vysázeny nahusto, ani nejsou zatím moc obklopeny dalšími trvalkami aj. Nesázím růže po růžích, na většině míst žádné kulturní rostliny dříve nebyly.

HonzaPM napsal:
Už jsem taky přemýšlela, že se na to mohu pěkně a tak dále vykašlat, ale vždyť jsem teprve začala, nechce se mi to hned takhle u zrodu zalomit. Příčí se mi, že budu používat tenhle rok chemii, ale dám tomu šanci. Moc ráda bych přišla na to, proč tady tu korovou mrchu mám. Už se mi zdálo, že přijdu na to, jak zvládat ČS bez komerčních prostředků, ale s tou korovou spálou si nevím rady.

Historických růží mám převahu, teprve je budu poznávat, spousta z nich pokvete teprve letos. Austinek bych se nerada vzdávala, ale je fakt, že Pat Austin je napadená tak, že ji spálím celou a to už to je pěkný macek.

(Lalokonosci, pilatky, pilatěnky, těch vloni bylo....)

Honzo, s tím popisem jednotlivých fází stavu psychiky je to přesné .
Měla jsem to nejdřív s lalokáči, pak se slimáky. V obou případech naprosto marný boj, protože za jedním plotem pole a za druhým soused s "bezúdržbovou" zahradou s automatickou závlahou. Ideální pro oba škůdce.

Chvílema jsem si přišla jak ten dědeček v kreslené pohádce O krtečkovi, když bojoval o s vé záhonky s krtečkem. S tím rozdílem, že moji škůdci na konci kytičky nesázejí .

Výsledkem je jakási rezignace střídaná občasnými záchvaty bojovnosti.

U korové spály jsem zatím ve stadiu č.1 , tj. doufám, že existuje nějaký způsob ochrany a hodlám ho vyzkoušet. Myslím, že ještě nejsem natolik duševně vyzrálá, abych uměla vědomně některá stádia přeskočit .

Kirsten, já myslím, že když si přitáhneš do zahrady infikovanou růži, tak pak už je skoro jedno, jaké má půdní podmínky. Možná to ovlivní, jestli to chytnou i ty další. Pokud má růže ideální podmínky ( to studená a jílovitá půda není), její obranyschopnost obecně bude vyšší. Otázka je, do jaké míry i v takových ideálních podmínkách odolá náporu hub a plísní v letech po mírných zimách ( několik let po sobě).