Nejen růže jsou krásné

kombinace dvou austinek John Clare a Darcey Bussell za nimi je Veilchenblau
Ivíku já si je pamatuji kde která roste

Lukaši, jsi mládě a výjimka. Navíc buduješ léta, tak utkví v hlavě. A víc tu sorty probíráte. Já teď byla u Šípů. A zase je dobrý něco ponosit v hlavě. Ten tvůj obr, Geschwinds orden, byl dokonce k dispozici a je objednán.
A na tu v pozadí se chystám. Už jsem studovala u Starkla.

ivik napsal:
Ivik, všimla jsem si, že máš snad i cedulky. Na něčem. Máš taky osazovací plán, až nebudou cedulky. Já se přiznám, že nemám. Ale zkusím se taky nějak polepšit.

Mě fascinuje, jak to někdo umí trefit. A jak se to v té zahradě nakonec pěkně porovná. Třeba když jsem viděla poprvé (no i podruhé, potřetí...) růži Bajazzo, tak jsem si říkala probůh, jak s takovou extra výraznou růží naložit. A pak sem dá fotky Lukáš a hele, ta růže tam normálně pěkně zapadá.

Bradhal, taky jen koukám. Má prostě růžové ruce.

Iviku, ale aspoň máš náskok a rostliny se ti zatím hezky rozrůstají . Většinou majitelé novostaveb začnou zahradu řešit až po dostavění a na pěknou zahradu tak čekají o pár let déle.

Já nemám nic proti ladění záhonů do určitých barev. Jen to má několik háčků .
Problém č. 1 momentálně je, že se mi začaly líbit věci, které se mi nelíbily v době, kdy jsem zahradu zakládala. Naštěstí jsem některé záhony ( co jsem zdědila po mámě) nechávala zpočátku bez zásahů a dneska jsou pro mě volnou plochou na hraní ( jehličnany přerostly, nešlo o žádné speciality, tak byly obětovány )
Problém č. 2 nakousla Ivik. Ne vždy vyroste to, co je vyobrazeno a popsáno na etiketě, je to problém záměn (záměrných/nezáměrných)
Problém č. 3 je ten, že řadu věcí člověk zná jen z fotek a ty obvykle klamou, takže výsledná barva ( odstín) může být o dost jiná. Co se táče výšek např. trvalek, informace na webech se také často liší. Výhodou je kupování v květu, to se to lépe kombinuje, ale třeba u růží to ne vždy lze nebo je vhodné, takže nezbývá než se snažit je nakoukat někde v reálu. Naštěstí už se sem tam vyskytují ukázkové výsadby v zahradnictvích( ikdyž s omezeným sortimentem), dny otevřených dveří v růžařských školkách a velké díky také Dresle a Lukášovi, že pořádají DODy, na kterých je možné si ty krásky prohlédnout v reálu . Jinak je to prostě tak trochu loterie a věčné zkoušení.
No a nejhorší je, že když už se mi to povede vyladit do spokojenosti, tak se mi to zapár let buď okouká nebo přestane líbit

Jano, to já mám jednu velkou výhodu. Jsem děsný lenoch. Jakmile něco zasadím, tak jak se mně to líbí, už jsem lenošná přesazovat. Max. ořežu, vyřežu, vykopu, ale ne proto, že bych uvolňovala místo pro jiné, ale proto, že je to přehoustlé a já obětuji něco, co tam zavazí a už se mně tak nelíbí

Už by mne to nemělo pálit. Přesto vyjádřím svůj názor. Následků jsem si vědoma.


Za posledních několik dnů v diskusi, která slouží k pochlubení se „tahle kombinace růže s růží/rostlinou se mi myslím povedla“ a k dotazům „máte ji/je, myslíte, že vedle sebe půjdou“ přibylo 6 stran příspěvků.

Jsou zde tulipány, rozestavěná zahrada. Přičemž skladba fóra přímo nabízí umístění příspěvků do příslušných diskusí – ála cibuloviny, Vaše zahrady apod.

Jsou zde příspěvky o zbytečnosti ladění tónů ( růží ).
Proč tedy neponechat tuto diskusi lidem, které „ladění“ zajímá ? Kteří se oň snaží ?

---
A dvě poznámky – ani jedna v této diskusi nemá co dělat, přiznávám.

1.
Za fádní určitě nepovažuju jednobarevnou zahradu. Ona totiž není pouze jednobarevná ( např. sice pouze bílá květů, ale další barvu vnáší zeleň listů, dotyky stříbra + modrého probarvení listů, je čistá, chladná, uklidňující. Majstrštyk - Bílá zahrada G.Jekyll - je obdivována po desetiletí, že... ).
Za fádní považuju jiné věci.

2.
Pestrost ( přírody ) - je pouze berličkou dle mého názoru. Výstižnější by bylo napsat – nechci, nemám snahu, nezajímá mne. Případně neumím jako vrchol. Sloves bych našla neúrekom.
Příroda totiž sice vedle sebe naskládá barvy, ale má prostor, má lány. Na obzoru někde pak sjednocující zelenou lesa, remízku. Barevné „skvrny“ opakuje. Tlačí ji čas – bude sucho, bude horko, musím to stihnou před tím. Přírodní ( botanické ) druhy povětšinou navíc mají menší květy, kratší dobu květu, zúženou barevnost. Jaké barvy se u botanických růží vyskytují, že ?
To až ruka šlechtitele po desetiletích ( staletích ) snahy přidala barvy vč.jejich tónů, zvětšila velikost, odolnost. Potažmo u dalších rostlin, kromě barevné škály kvetení, nadhodila samozřejmě i možnost volby barvy v listech. V přírodě albín zahyne či má malou šanci na přežití. Hybridizace nám do zahrady vnesla možnost variegátnosti ( přesto někdy neustálenou, snaha o reverzi ).
A tak bych mohla pokračovat...

---
Každá zahrada je vizitkou svého majitele. U ne/zapálenců ledaskdy ( pouze ) tvůrce, pravda. Někomu se líbí jedno, jinému opak. Ale ! Vždy by se měla líbit tomu, kdo v ní žije.
Má ji rád, má rád to, co v ní roste, s čím se pinoží.
I proto bych si nikdy nedovolila napsat, že je něco zbytečné... když vzpomenu na Livingové diskuse o barvě ubrousků, vymazlenosti interiéru.. nevidím důvod, proč zahradu vyčleňovat.
Někdo tónuje, jiný nikoliv. Puntík.

Některé moschata hybridy vypadají docela dobře v kombinaci s jinými keři, např. s hortenziemi, azalkami a se zakrslými jehličnany.