Moje zlatice má taky sotva špičky, ale už mám velkou část ostříhánu. Je to špatné, z části mojí vlastní vinou. Cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly. Z dvaceti mladých zimovaných v teple na půdě to určitě nerozchodí asi 8 - různé Fairy, ale i Esprit d´Amour, Guirlande d´Amour (naštěstí mám nařízkovanou), Kent vypadá mrtvě a to mě bude hodně mrzet, jedna z Babylon Eyes se netváří dobře, i když je ještě zelená. Jako laik jsem opravdu podcenila houbové choroby, myslím, že hlavním viníkem je obyčejná ČS. Růže byly dlouho zelené, neočistila jsem potom ty suché opadané lístky, neošetřila postřikem. Vůbec mě to nenapadlo, spíš jsem se bála je neulít. V lednu se postuně rozjela mšicová lavina, tu jsem zlikvidovala a usnula na vavřínech. Během února hodně ze sazenic rašilo, nevšimla jsem si včas, že některé zavadají. Moje blbost. Budiž poučením pro ostatní, kteří by měli tento nápad. V teple je potřeba to víc hlídat, nemoc je potvora horší než mráz.
Ostatní sazenice zimované venku naskládané v kompostu přikryté slámou překonaly i ty skoro -20 mrazy bez viditelných problémů, jsou na nich vidět malá probouzející se očka. Sazenice loni vysazené ven a starší jsou částečně omrzlé na koncích výhonů, částečně fialově flekaté - i Tantau, i Kordes. Ty jsem zatím jenom předstříhala, dorazím to později, až budou očka viditelnější. Některé jsou bohužel jako ty od Mišpule. Ale je šance, že snad obrazí od kořenů.
Podtrženo sečteno, bála jsem se mrazu, ten se snad podařilo překonat celkem zdárně, teplem jsem je (nepřímo) umořila. A chemii nebudu už jenom kupovat a skladovat, ale i používat.